Jak připravit dítě na sourozence?

Tak tuhle otázku si pokládám já sama často, protože se jedná o (pro nás) velmi aktuální téma. V následujícím článku bych vám ráda napsala, jak k tomu přistupujeme “u nás doma” a také dala pár praktických tipů. Nečekejte nějaký univerzální návod či přesné rady, každé dítě je unikátní a je potřeba k němu přistupovat individuálně, stejně tak každé věkové období potřebuje jiné vysvětlení. Pokud jste ale v podobné situaci, možná pro vás bude článek inspirací.

---

Kdybych měla vystihnout jedním slovem celý svůj přístup k tomu, jak s dcerou mluvím o těhotenství a miminku, byla by to asi OTEVŘENOST. Naše dcera je hodně zvídavá, ve svých 3 letech umí už dobře mluvit a formulovat otázky, takže se občas pěkně zapotíme při vymýšlení odpovědí. A proto jsme se s manželem rozhodli, že i v tématu “sourozence” s ní budeme mluvit na rovinu a otevřeně.

---

O existenci miminka ví od samého začátku. To, že mám v bříšku malého pasažéra vzala naprosto v pohodě a bez rozpaků jako hotovou věc. Celé situaci napomohl i náš tehdy několikaměsíční synovec, protože viděla, že “teta měla v bříšku také miminko”, byli jsme se na něj podívat i v porodnici, takže už pro nás tohle téma nebylo úplnou novinkou. Samozřejmě jí ale informace, že jsem těhotná, rozběhla “kolečka” v hlavě a začala se ptát, kudy se miminko dostane ven a jak se objevilo u mě v bříšku. Místo “pohádek” o tom, že k nám přiletí čáp, jsme jí všechno vysvětlili- velmi jednoduše, s ohledem na její věk. Výhodou dětí je, že množství informací vezmou prostě jako fakt, a proto i naše dcera se dál už neptala a stačily jí poměrně jednoduché a přímočaré odpovědi.

---

FOTKY A PŘÍBĚHY…

Aby si dcera dokázala trochu lépe představit, co nás čeká, prohlížíme si společně fotky z doby, kdy jsem byla těhotná s ní, fotky z jejích prvních dní na světě, z porodnice i z domova. Vyprávím jí (zjednodušeně), jak se narodila ona sama, že jsem s ní byla několik nocí v porodnici a tatínek za námi docházel a za několik málo dní jsme šli všichni společně domů. Ukazuji jí obrázky, kde spí na mé hrudi, kde se kojí, kde jí chováme v náručí, nosíme v šátku či vozíme v kočárku. Aby si dokázala představit, jaké všechny “aktivity” k miminku patří. Také jí říkám, že až se miminko bude chtít narodit, půjdu s ním do nemocnice (jako jsem šla kdysi s ní) a ona bude s tatínkem doma nebo jí pohlídá naše společná kamarádka.

---

KNÍŽKY

Pořídila jsem také dvě knížky, které si občas čteme. Nedělám z toho zase hlavní téma našich dní, ale jednou za pár dní si některou z knížek otevřeme a chvíli si společně čteme.

EMA, BRATŘÍČEK A PETR (Gunilla Woldová)

Tuhle malou knížečku jsme objevili s manželem v jednom krásném dětském knihkupectví v Mikulově. Hned nám padla do očí. Je jednoduchá, převážně obrázková s krátkým doprovodným textem, který se dá samozřejmě podle potřeby rozvinout. Příběhy jsou v ní dva, ale jen ten první se přímo dotýká tématu nově narozeného sourozence. Líbí se mi, že pracuje i s negativními emocemi (že se holčičce nelíbí, když bráška brečí, když jej maminka krmí, protože by ji chtěla mít zase jen a jen pro sebe atd), ale je zde i naznačeno, jak se dítě může zapojit do péče o sourozence- podávání plenek, asistence u umývání atd). Pro menší děti značka ideál 😉

---

BUDE NÁS VÍC (Mariana Ryšavá)

Když na mě vykoukla knížka “Bude nás víc” od Mariany Ryšavé, věděla jsem, že ji chci doma mít. Knížku jsem zakoupila na “startovači”, tedy ještě v momentě, kdy nebyla fyzicky na světě a autorka sbírala peníze na její vydání. Musela jsem si pár měsíců počkat, ale přišla právě vhod- v třetím trimestru! Je určená pro starší děti, ale jedná se o interaktivní knížku plnou různých “hýbátek”, takže zaujme i ty mladší, jen je potřeba dát velký pozor a prohlížet ideálně společně. Naše dcera naštěstí tento druh knížek “neničí” a je k nim velmi opatrná, přesto ji čteme pouze spolu.

Je opravdu velmi názorná, zajímavě ilustrovaná, popisuje nejen těhotenství, kontroly u lékaře, vývoj miminka, samotný porod i to, jak probíhá péče o nově narozeného človíčka. Věnuje se poměrně podrobně kojení, ale je zde ukázáno i krmení lahvičkou. Porod je vyobrazen “spíše alternativně” (což nevnímám jako negativum), protože miminko, které vypluje na pupeční šňůře vyrobené z kousku bavlnky do porodního bazénku působí na děti jistě lépe, než obrázek rozříznutého břicha- i když i tahle alternativa by zde mohla být alespoň v krátkosti zmíněná, také mi tu chybí informace věnované pobytu v porodnici, protože přece jen je to stále místo, kde se rodí drtivá většina dětí (čistě z důvodu, aby se díky knize dalo pracovat i s tím, že maminka nebude třeba pár dní doma). V závěru knihy je pár stránek věnováno i tématům jako je strava (děti mají za úkol vybrat zdravé pochoutky a dát je do lednice), spánek, péče o domácnost, o dítě i jeho motorický vývoj.

Knížka je opravdu vydařená a myslím, že se k ní budeme vracet i v budoucnu, až se dcera začne opět o téma, jak děti přicházejí na svět, zajímat. Texty zatím při čtení hodně upravuji, ale jak jsem psala výše, je určená spíše pro starší děti.

---

Obě knížky jsem si pořídila čistě z vlastní vůle, nejedná se o placenou reklamu. Na toto téma máme doma ještě knížku “Odkud přicházejí děti” od Svojtky (takové okýnkové leporelo, ale velmi málo informací i obrázků o těhotenství, spíše celkově i o reprodukci zvířat atd.) a z knihovny jsem půjčila ještě knihu “V bříšku” od Michaely Fišarové, ale ta mě odradila svými texty, které mi nešly absolutně “přes pusu” a také byla velmi podrobná (ukazovala těhotenství po týdnech, což mi přišlo zbytečné).

A co se týče inspirace pro mě, tak v tomhle rozhodně vedou knihy “Aha! Rodičovství” a druhý díl “Aha! Rodičovství- sourozenci” od Laury Markham, “Rodičovština” od Jennifer Lehr a knížky od Lenky Medvecové Tinkové z prosimspinkej.cz a vlastní mateřská intuice, která (doufám) nezklame ;-))

---

JAK PŘIPRAVIT DÍTĚ NA PŘÍCHOD SOUROZENCE PRAKTICKY?

Tohle je opět velmi individuální téma a záleží nejen na věku dítěte, ale i celkovém nastavení rodiny. U nás proběhlo několik zásadních změn.

Spánek

Dcera spala od půl roku věku v dětské postýlce bez bočnice připevněné k naší manželské posteli, v průběhu noci pak spíš společně se mnou. A tak zcela logicky přišlo s těhotenstvím i “stěhování”. S manželem jsme se rozhodli, že jí prozatím nebudeme přesouvat do dětského pokoje, ale zůstane s námi v ložnici. Dostala novou rostoucí postýlku a přestěhovala se s ní na “manželovu” stranu, ale již není přiražená k naší posteli. Zapojili jsme jí nejen do montování samotné postýlky, vybrala si plyšáky, které tam chce mít a namalovala jsem jí zvířecí kamarády, kteří jí budou hlídat. A přechod proběhl velmi dobře, spí dokonce lépe, než když byla u mě. Tato změna proběhla asi půl roku před příchodem sourozence, tedy snad dostatečně dlouho, aby jí nevnímala tak, že jsme jí “vyměnili” za miminko.

Jestli bude sdílení ložnice vyhovovat i po narození miminka, to se uvidí, když tak máme samozřejmě nějaké alternativy, jak se k tomu postavíme 😉

Množství inspirace ohledně spánku dětí při příchodu sourozence můžete načerpat v knize “Batole” od Lenky Medvecové Tinkové.

Sebeobsluha a sebepéče

Od malička jsem se snažila co nejvíc dceru podporovat v samostatnosti, ale občas člověk udělá raději nějakou věc za dítě z nedostatku času, trpělivosti či vlastní lenosti. Proto i s mým těhotenstvím proběhla řada změn v bytě, které mají za úkol mi co nejvíce ulehčit péči o ní a různé zvedání, podávání, ohýbání se atd.

Nejsou to žádné převratné tipy, ale pro ilustraci jich několik zmíním:

• věci běžné potřeby a péče dát do výšky dítěte (ručník, hřeben v koupelně, botičky na zem či nízký stojan, k tomu malou židličku, aby si je sama obula, háček na bundu či batůžek v úrovni dítěte)
• různé stoličky (k umyvadlu, wc, k vaně), nočník a k tomu vlastní toaletní papír, učící věž v kuchyni, kam si sama vleze, úprava jídelní židličky tak, aby si sama vylezla i slezla…
• taktéž se jí snažím pravidelně žádat o pomoc, aby mi něco podala, přinesla atd.

Dobrou inspirací mi v téhle oblasti byla kniha “Montessori batole”.

Školka

Na začátek bych ráda napsala, že rozhodně si nemyslím, že existuje správný věk pro nástup do školky (to si musí každý rodič zvážit sám), můžu vám ale napsat, jak jsme se rozhodli my. Nakonec jsme museli plány trochu změnit kvůli epidemiologické situaci na jaře a nástup odložit, ale od června dcerka chodí na dva dny do školky, i nyní přes prázdniny. Opět tato změna proběhla v dostatečném časovém horizontu, aby si jí potom nespojovala s příchodem sourozence. Vím, že v tomhle máme velké štěstí a výhodu, že jsme si mohli školku opravdu vybrat, nezávazně navštívit, že nám byl umožněn velmi pozvolný nástup včetně mé přítomnosti, a tak dcera (zatím) chodí do školky velmi ráda a já vidím, že změna prospěla nám oběma dvěma 😉

---

Co napsat na závěr? Sama nevím, co od změny, která v naší rodině nastane, čekat. O to víc mi je jasné, že reakce dcery nemusí být takové, jak si představuji a snažím se nemít velké očekávání.

Zároveň se na nové období nesmírně těším!