Kojení – když se nedaří
Kojení není samozřejmost. Důvodů, proč to někdy nevyjde, je celá řada. Je mnoho žen, které se tím trápí, mají pocit selhání i přesto, že proto udělaly opravdu mnoho. Často jsou to ženy, které obětovaly spoustu času, vlastního pohodlí, bolesti, úsilí i peněz za různé pomůcky či poradkyně, ale stejně to nevyšlo. Nebo jde o případy, kdy byl příchod miminka na svět velmi dramatický či předčasný.
Jsou i ženy, které se dobrovolně rozhodly nekojit. Netroufám si tyto ženy soudit ani hodnotit, několik jsem jich ve své praxi na porodnici potkala a většinou k tomu měly různé důvody. Od obavy, že nebudou schopné dítě kojením adekvátně nasytit (protože třeba jejich maminka také nekojila a ony se určitě nerozkojí), přes různé psychické potíže. Část žen nechtěla kojit proto, aby nepřišly o svoji svobodu a nechtěly se vzdát konzumace alkoholu a především kouření (což málokdy přiznaly “narovinu”, ale není to tak těžké odhalit). Tady byla vždy nějaká intervence poměrně složitá, protože naše životní hodnoty a postoje se zcela různily. Proto respektuji, že je to každého volba, i když nemusím vnitřně souhlasit…
Sama jsem si prošla při kojení určitými problémy a další řešila společně se svými kamarádkami, které se staly matkami. Nemám žádnou univerzální radu, ani zde nebudu vypisovat, co dělat „když“… Osobně si myslím, že v případě problémů s kojením je nejlepší obrátit se na odborníka, tj. na certifikovanou laktační poradkyni (Laktační liga) či lékaře (pediatr, gynekolog), ke kterému máme důvěru. Nechat si zkontrolovat techniku kojení a vůbec probrat, kde může být problém. Osobní individuální schůzka je vždycky nejlepší a často pomůže jen prosté vyslechnutí a podpoření maminky v její nové životní roli.
Poměrně často se nachomýtnu k nějaké diskuzi kojení versus nekojení a většinou je to čtení pro silné povahy. Kojící máma není lepší než ta, co nekojí. Nikdy nevíte, jaký příběh má za sebou. Proto se snažím nesoudit, respektovat a podpořit. Krmit dítě umělým mlékem není ostuda
a neznamená to, že pro svoje dítě děláte málo nebo ho máte méně rádi. Ani, že bude mít určitě v dospělosti obezitu, alergii nebo vysoký krevní tlak! Za celý život vstupuje do hry další množství významných faktorů, takže tvrdit tohle je opravdu holý nesmysl. Mnoho z maminek pro úspěšné kojení udělalo opravdu téměř nemožné, a přesto to nevyšlo. A za to bychom si jich měli vážit a ne je „šikanovat“, že nekojí.
Ráda bych podpořila všechny maminky, které se trápí tím, že kojily krátce nebo se jim rozkojit nepodařilo. Příběhů jsem slyšela mnoho a občas mi i takové maminky píší na instagramu. Ty šrámy na duši mohou být někdy obrovské a zakryjí celou tu radost z narození nového človíčka. Nestyďte se za to, nevyčítejte si to. Je důležité umět odpustit nejen sobě. Mluvit o tom, pokud vám to přináší úlevu.
Podpora kojení je nesmírně důležitá a vůbec jí nezpochybňuji, ale existuje i její odvrácená strana – nešťastné ženy, které mají pocit selhání, bojí se vytáhnout láhev na veřejnosti a tak okolí přiznat, že nekojí.
Láska k dítěti nevychází z prsu, ale z našeho srdce!
Informace zde uvedené jsou orientační a mají pouze obecnou povahu.
V žádném případě nenahrazují lékařskou či jinou odbornou péči. Na základě těchto informací, vč. popisů průběhů chorob uváděných na těchto stránkách, nelze samostatně stanovit diagnózu a léčbu, k tomu je třeba konzultace
s lékařem. Tyto stránky nepředstavují nabídku léčby na dálku. Všichni uživatelé těchto stránek souhlasí s tím, že tyto stránky používají na vlastní riziko a nebezpečí. Nelze uplatňovat nárok na náhradu škody způsobenou přímo či nepřímo využitím těchto stránek a na nich obsažených informací.
