Mám blog.

A nikdy jsem si nemyslela, že ho budu mít. Ale život mi v posledních letech přináší různé výzvy, tak proč to nezkusit! V květnu 2019 jsem na instagramu založila profil „Pediatrie_s_laskou“ a začala psát příspěvky na „mudr-mateřské“ téma. Dostalo se mi krásné zpětné vazby, počet sledujících stále narůstá. A tak jsem se rozhodla psát i delší verze příspěvků sem na blog, kde budou články přehlednější a bude se k nim dát lépe vracet.

Co by se tak hodilo napsat do úplně prvního článku?

Jmenuji se Martina, jsem lékařka a momentálně hlavně máma. Je mi čerstvých třicet. Mám skvělého manžela a rodinu, která mě vždy podporovala. V květnu 2017 se nám narodila naše první dcera, a od té doby je náš život mnohem barevnější!

S vlastním mateřstvím se najednou objevila spousta otázek, které jsem musela řešit. Na některá témata jsem se také začala dívat úplně jinak, hledala jsem různé varianty a možnosti, které by dceři (a mně) vyhovovaly. A tak jsem se rozhodla moje poznatky zpracovat veřejně jako inspiraci pro další maminky.

Mohla bych sem napsat svůj profesní životopis, ale ten o mně nic neřekne a ani nedokáže přiblížit, s čím vším jsem se ve své praxi potkala. Necelé tři roky práce na dětském oddělení malé krajské nemocnice mi daly opravdu mnoho! Jako naivní absolventka jsem si vše malovala v mnohem světlejších barvách, realita byla často z úplně opačného „spektra“. Ne vždy to bylo jednoduché, ale byla to obrovská životní zkušenost a příležitost. Stejně tak jako vlastní mateřství, které mi ukázalo, jak moc může člověk milovat, co všechno může zvládnout a dokázat.

Pediatrii jsem chtěla dělat už od malička a je to vlastně můj dětský splněný sen, i když teď od něj si dávám pauzu. Jsem snílek a kreativec, velkou část života jsem něco tvořila rukama. Je to pro mě zdroj radosti a kreativního vyžití se. Mám ráda dobrou kávu, hořkou čokoládu a bílé víno. Umím být příšerně líná, ale když chci, dokážu zabrat a zvládnout spoustu věcí. Sama někdy nevím, neznám odpověď a tápu, především ve výchově. A tak hledám, čtu, vzdělávám se.

MILUJU svoji rodinu, hlavně ty dva, vedle kterých mám tu možnost každý večer usínat. A jsem neskutečně vděčná, že máme zdravou dceru.

A proč „Pediatrie s láskou“? Děti jsou a vždy byly moje láska. Skoro tři roky práce na dětském oddělení mě přesvědčily, že obor jsem si vybrala správně. Ale zorientovat se v množství názorů, pouček, doporučení, odborných dat, ale i ve zkušenostech ostatních maminek je velmi náročné, a tak bych ráda ukázala, podle čeho a jak se rozhoduji já, vyvrátila některé mýty a některé čtenáře třeba inspirovala.

Mým snem je mít jednou vlastní praxi, kde budu dělat medicínu s láskou a respektem k dětem a jejich rodičům.