Vyšetření v těhotenství
V souvislosti s mým těhotenstvím jsem se rozhodla uveřejnit i příspěvek o tom, jaká vyšetření (a hlavně proč) v těhotenství podstupuji. Je to jedno z témat, na které se mě maminky i kamarádky ptají. V dnešní době je především na sociálních sítích slyšet spíše trend “odmítání čehokoliv”, takže se mě potom vystrašené ptají, jestli je test na cukrovku opravdu takové zlo a jestli ultrazvuk zabíjí nezralé buňky plodu. V tomhle příspěvku bych vám ráda napsala “můj pohled na věc“. Tedy to, jak vnímám a přistupuji k různým vyšetřením v těhotenství. Není cílem nikoho přemlouvat ani přesvědčovat, takže, prosím, pokud je vaše zkušenost jiná, klidně jí napište, respektuji rozhodnutí druhých, ale budu ráda za slušnost v diskuzi.
Nebude se jednat o podrobný výčet vyšetření ani odborné informace o tom, jak přesně probíhají, i přesto, že seznam doporučených vyšetření v těhotenství existuje, mohou probíhat s různými odchylkami, protože každá žena i těhotenství je jiné. Proto jakékoliv nejasnosti konzultujte se svým gynekologem 😉
PRVNÍ VYŠETŘENÍ
Po zjištění těhotenství většinou následuje objednání se na gynekologii. Každý lékař k tomu přistupuje trochu jinak, já byla v prvním těhotenství tuším v 8.týdnu a nyní v druhém již kolem 7. týdnu těhotenství. Na co se připravit? Kromě rozhovoru s lékařem je to i klasické vaginální vyšetření a ultrazvuk, který se také provádí vaginálně, protože přes břišní stěnu by ještě nebylo nic vidět. Nic z tohoto jsem neodmítla, protože obě dvě vyšetření považuji za důležitá, ultrazvuk především z důvodu, aby se zjistilo, jestli je těhotenství přítomné v děloze a ne někde jinde (mimoděložní těhotenství). Někdy je už dokonce vidět i srdeční akce. Dodnes nezapomenu, jak jsem si pyšně nesla úplně první černobílý obrázek z ultrazvuku naší dcery a s dojetím se koukala na tu malou “bublinku”, která měla sotva pár milimetrů.
DALŠÍ KONTROLY
Většinou se při prvním vyšetření ještě nevystavuje těhotenská průkazka, ale žena se objedná k dalšímu vyšetření, kde se již dělají první těhotenské odběry. Kromě krevního obrazu k zjištění např případné chudokrevnosti, se provádí ještě screening pohlavně přenosných onemocnění (syfilis, HIV), žloutenky typu B, nabírá se glykemie “nalačno” a zjišťuje se také krevní skupina a protilátky. Všechno jsou to důležité informace, které mohou mít na průběh těhotenství zásadní vliv a jsou potřebné i k porodu. Zajímají tedy nejen gynekologa, ale i pediatra v nemocnici po narození dítěte.
Co se týče vaginálních vyšetření v těhotenství, pro mě osobně nepředstavují problém a chápu jejich smysl i důvod, proč se provádějí, proto se jim nevyhýbám. Nicméně zrovna tohle je oblast, kde každý gynekolog postupuje trochu jinak, takže je zde prostor k diskuzi a případný individuální přístup k ženě. Stejně tak pravidelná kontrola krevní tlaku, rozbor moči nebo vážení je pro mě přirozenou součástí každé kontroly. Cílem není maminky stresovat, kolik už přibraly kil, ale naopak odhalit první známky např. preeklampsie, která může mít pro matku i plod vážné důsledky.
PRENATÁLNÍ SCREENING
V průběhu těhotenství je doporučeno provedení tzv. prenatálních screeningů, které mají za cíl odhalit vážné vrozené vady, genetické syndromy, nově se dá vyšetřit třeba i riziko preeklampsie. Většina gynekologů odesílá pacientky na jiné pracoviště, ne všichni lékaři mají totiž certifikát k provádění prenatálních screeningů (tzv. FMF certifikace- Fetal Medicine Foundation). Tato vyšetření si většinou žena platí sama, ale je vhodné si zjistit u vaší pojišťovny, jestli neposkytuje příspěvky.
Prvotrimestrální screening– provádí se mezi 12. až 14. týdnem těhotenství. Skládá se z ultrazvukového vyšetření a odběru krve. Výsledkem je riziko možných vad, tento screening tedy sám o sobě 100% neřekne, jestli miminko genetickou vadu má nebo ne. Pokud je tedy riziko zvýšené, provádí se další podrobnější vyšetření (speciální krevní testy nebo odběr plodové vody, vždy po konzultaci se specialistou). Absolvovala jsem jej v obou dvou těhotenstvích, v tom prvním to bylo ujištění, že je vše v pořádku, v tom druhém jedno z prvních vyšetření, které konečně přineslo dobré zprávy (více v tomto článku). Taktéž se dá již mnohdy odhalit pohlaví miminka. Osobně tento screening považuji za užitečný i v případě, že by si rodiče chtěli nechat miminko s jakoukoliv vadou. Jednak je možné dodělat další přesnější testy a také mít dostatek času tyto skutečnosti přijmout, zjistit si o případném postižení podrobné informace a rozhodnout se.
Druhotrimestrální screening– jedná se už pouze o ultrazvukové vyšetření, které se provádí od 19. do 22. týdne těhotenství. Jeho smyslem je odhalení vrozených orgánových vad (podrobně se prohlíží všechny orgány včetně srdce a jeho chlopní, toku krve v něm, dále vzhled mozku a mozkových komor, ledvin, zjišťuje se případně přítomnost rozštěpů a mnoho dalšího). Taktéž se kontroluje růst plodu či uložení placenty. Toto vyšetření je velmi užitečné i z toho důvodu, že při zjištění např. srdeční vady je možné naplánovat porod v blízkosti dětského kardiocentra a tak je možné poskytnout dítěti specializovanou péči od první minuty a neztrácet drahocenný čas převozem na jiné pracoviště. Stejně tak se velmi vzácně dají některé vady řešit už prenatálně. A většinou už je dobře vidět pohlaví v případě, že si to rodiče přejí, také může být zhotoven 3D snímek plodu na památku. Pro mě osobně jedno z nejdůležitějších vyšetření v těhotenství.
III. trimestr– další podrobné ultrazvukové vyšetření je prováděno mezi 30.-32. týdnem, kdy se hodnotí především velikost a hmotnost plodu (k odhalení případné růstové retardace), uložení placenty a případně další parametry, které jsou v daném případě vhodné. Může být provedeno již u obvodního gynekologa, mám jej taktéž čerstvě za sebou.
Existují také různé placené testy (NIPT test…), 4D ultrazvuk a další. Osobně jsem nepostupovala nic navíc, pouze na začátku druhého těhotenství kvůli nejasnému nálezu opakované konzultace na genetice u specialisty. Co se týče různých 4D vyšetření a videosekvencí plodu, tak tohle si nechávám až “naživo”, víc než video miminka v děloze mě zajímá, jestli je v pořádku zdravotně, k čemuž slouží výše zmíněné screeningy.
Je třeba se ultrazvuku bát?
Internetovými diskuzemi se šíří množství názorů, že ultrazvuk v těhotenství nemusí být pro vyvíjející se plod bezpečný. Existuje samozřejmě množství studií a doporučení, které se snaží tyto informace vyvrátit a používání ultrazvukového vyšetření v těhotenství je samozřejmě schválené jako bezpečné i odbornými společnostmi. Panuje obava především z tepelného poškození tkání plodu ultrazvukem (což ale bylo prováděno na zvířecích modelech za použití extrémních podmínek, především velmi dlouhého časového působení ultrazvuku), ale i z jeho nontermických účinků (kmitání molekul uvnitř tkání na rozhraní různých prostředí), proto některé ženy ultrazvukové vyšetření v těhotenství odmítají nebo podstupují jen jejich minimální množství.
Na konci článku se pokusím vložit nějaké důvěryhodné zdroje, které bezpečnost ultrazvuku potvrzují. Platí ale samozřejmě pravidlo, že vyšetření má provádět zkušený lékař, v lékařsky indikovaných případech (tedy za účelem kontroly miminka buď v rámci preventivních vyšetření či v případě podezření na nějakou patologii i mimo ně) a také po nezbytně dlouhou dobu. Taktéž dnešní moderní přístroje minimalizují jakékoliv riziko. V tomto případě se opravdu nemusí maminky bát žádného poškození a jedná se o zcela bezpečnou vyšetřovací metodu. Na druhé straně ale nelze doporučit “zbytečné” prohlížení si miminka v děloze, natáčení dlouhých záznamů bezdůvodně či opakované pořizování množství snímků jen za cílem získání hezké fotky či 3D snímku na památku.
Já sama vyšetření ultrazvukem podstupuji v těhotenství bez obav, ale pouze za účelem “kontroly” miminka, ne z rozmaru, že chci vidět, jak vypadá. Nepoužívám ani žádnou domácí formu monitorování miminka.
OGTT neboli orální glukózový toleranční test
Asi největším “strašákem” je mezi maminkami právě tohle vyšetření, kolem kterého panuje velké množství mýtů a polopravd. Jedná se o vyšetření, které má za cíl zjistit, jestli žena netrpí tzv. těhotenskou cukrovkou. Výsledek zajímá nejen gynekology, ale i pediatry a vždy po narození dítěte v porodnici kontrolují, jestli maminka tímto testem prošla.
Jedná se o velmi široké, ale i složité téma, takže pro přehlednost článku (který už tak bude dlouhý) odkážu zájemce na výborně zpracované stránky, ze kterými stojí přední česká odbornice na tohle téma MUDr. Hana Krejčí, Ph.D., které se tomuto tématu věnuje dlouhodobě, můžete jí znát i z médií, vede diabetologickou poradnu “U Apolináře”.
Častým argumentem, kvůli kterému ženy toto vyšetření odmítají, je obava z velké zátěže “cukrem” pro dítě. Vyšetření totiž spočívá v tom, že žena vypije po nočním lačnění roztok se 75 g glukózy a v průběhu vyšetření se jí opakovaně změří hladina cukru v krvi, tzv. glykemie (pozn. první odběr se provádí ještě před vypitím roztoku glukózy, ženu tedy čekají celkem 3 odběry žilní krve). Většina žen asi běžně takové množství cukru nepije, ale v tom právě spočívá “pointa” tohoto vyšetření. Nejedná se ani o žádný “chemický” koktejl, glukóza je tělu vlastní, dokonce si jí umí samo dle potřeby vyrobit ze zásob a ne, opravdu se ta v těle “vyrobená” glukóza neliší od té, kterou přijmeme stravou, není to možné z chemického hlediska, protože kdyby došlo v chemickém složení k nějaké změně, nebude se už potom jednat o glukózu, ale jinou sloučeninu.
Po vypití roztoku dojde v trávicím traktu ženy ke vstřebání glukózy a ta je následně krví přes portální žílu transportována do jater (!), kde je větší část zpracována a uložena. Rozhodně tedy “všechen cukr” nejde rovnou přímo k dítěti. Po průchodu krve játry dojde k ustálení určité hladiny krevního cukru (glykemie), tato krev dále putuje do ostatních tkání matky a také přes placentu k dítěti. Pokud se jedná o zdravou ženu, která na těhotenskou cukrovku netrpí, nedojde k žádnému enormnímu zvýšení krevního cukru (tzv. glykemie) a dítě nedostane žádnou “cukrovou nálož”, ale krev o takových hladinách glykemie, jako může dostávat v průběhu těhotenství běžně (glykemie totiž reaguje nejen na stravu, ale zvyšuje se i při stresu, fyzické zátěži atd). V případě, že by se jednalo o ženu, která těhotenskou cukrovku má, bude situace samozřejmě jiná. Ale ani tady není jednorázové zvýšení krevního cukru pro dítě zátěž- právě naopak, alespoň odhalíme to, co se mu děje pravidelně a můžeme na to zareagovat (nejčastěji postačí správná dieta, výjimečně se musí podávat i léky) a předejít tak případným komplikacím jak u dítěte, tak i matky. Navíc, pokud už je zvýšená hodnota glykemie na lačno, v testu se dále nepokračuje, jedná se tedy o případy, kdy je zvýšená hladina krevního cukru po 1 či 2 hodinách od vypití roztoku.
Proč je nebezpečná těhotenská cukrovka pro dítě a výsledek vyšetření zajímá tedy i nás pediatry?
Je to především z důvodu, že pokud je dítě vystaveno opakovaně vyšším hodnotám glykemie, dochází v jeho organismu k vyššímu vylučování inzulinu, nejedná se tedy jen o přímý efekt glukózy, což je velmi podstatné zmínit. Zvýšené vylučování inzulinu u dítěte s sebou nese důsledky nejen v průběhu těhotenství (inzulin stimuluje vylučování růstových faktorů jako je např. IGF-1 a tedy potencuje nadměrný růst plodu, takže děti se rodí velké, hrozí riziko komplikací při porodu), ale nesmíme zapomenout i na možné následky po porodu! V momentě, kdy je přestřižena pupeční šňůra, končí dítěti přívod krve s vysokou hladinou krevního cukru od matky, ale přetrvává zvýšené vylučování inzulinu jeho vlastní slinivkou (která na to byla v těhotenství prostě zvyklá). A jaký je účinek inzulinu v organismu? Snižuje krevní cukr, což je v kombinaci s jeho dočasnou nadprodukcí po porodu velmi nebezpečné (prostě ještě “dobíhá” stav, jaký byl v děloze, nehledě na to, že už krevní oběh matky a dítěte není spojený). Dítě tedy může být ohroženo nízkou hladinou cukru v krvi s následky jako jsou spavost, líné sání, třes, ale i křeče a vážné poruchy vědomí. Opravdu se nejedná o žádné banality.
Zmíním se ještě krátce o nutričním programování. Jedná se o procesy, kdy výživa matky a vůbec její celkový zdravotní stav (a tedy i nerozpoznaná cukrovka) dokáží v průběhu těhotenství “naprogramovat” určité procesy v těle dítěte na celý život. Toto nutriční programování hraje roli při vzniku onemocnění jako je metabolický syndrom, nadváha a obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak… Takže i přesto, že těhotenská cukrovka maminku “nebolí”, zvýšenou hladinu cukru v krvi “necítí”, u dítěte to může vést k celé řadě dějů, které jej budou významně ovlivňovat po celý život.
Tento test jsem absolvovala s dcerou v r. 2017 a nyní o 3 roky později opět. Každé těhotenství je unikátní, proto není vyloučené, že by se těhotenská cukrovka nemohla vyskytnout až u gravidity druhé/třetí… Stejně tak neplatí “oblíbený” mýtus, že pokud je žena štíhlá, těhotenská cukrovka jí nehrozí. Ve svém okolí znám minimálně dvě velmi štíhlé a zároveň mladé maminky, které se s touto diagnózou setkaly (jedna v obou těhotenství, druhá až při druhém). Udává se, že výskyt těhotenské cukrovky je až v 18% všech těhotenství, což je opravdu vysoké číslo (1).
To je v tuto chvíli asi všechno, co jsem chtěla k tématu vyšetření v těhotenství napsat. Možná budu článek ještě časem aktualizovat o nějaké další zkušenosti, ale chtěla jsem podpořit maminky, které cítí tlak z okolí, že by neměli to či ono vyšetření podstupovat a mají tak zbytečný strach. Česká republika má poměrně hojné množství vyšetření v těhotenství ve srovnání s některými jinými státy, ale já to beru jako privilegium, ne něco, čeho bych se měla dobrovolně zříkat.
Zdroje:
Těhotenská cukrovka, OGTT:
(1) https://www.tehotenskacukrovka.cz/
Ultrazvuk a jeho bezpečnost v těhotenství: https://obgyn.onlinelibrary.wiley.com/doi/pdf/10.1576/toag.8.4.222.27271
https://www.acog.org/patient-resources/faqs/special-procedures/ultrasound-exams
Informace zde uvedené jsou orientační a mají pouze obecnou povahu.
V žádném případě nenahrazují lékařskou či jinou odbornou péči. Na základě těchto informací, vč. popisů průběhů chorob uváděných na těchto stránkách, nelze samostatně stanovit diagnózu a léčbu, k tomu je třeba konzultace
s lékařem. Tyto stránky nepředstavují nabídku léčby na dálku. Všichni uživatelé těchto stránek souhlasí s tím, že tyto stránky používají na vlastní riziko a nebezpečí. Nelze uplatňovat nárok na náhradu škody způsobenou přímo či nepřímo využitím těchto stránek a na nich obsažených informací.
